Opět a naposledy (aspoň u téhle FFky :) ) KOMENTÍKY!Já vím že se vám třeba nelíbí, tak to aspoň napište! :D

V minulém díle:
Teď … teď jsme se cítila hrozně. On mi věřil a já se teď objímám s možná jeho bratrem? Musela jsem se odtrhnout, i když proti své vůli. ,,Promiň, už musím jít domů," podívala jsem se na Joea. ,,Stalo se něco," řekl vystrašeně. ,,Ne, jen je pozdě," usmála jsem se a taky že jo. Bylo půl deváté. Ani jsme si nevšimla, jak to rychle uteklo. Doprovodil mě domů. Tam jsem s osprchovala a vymazal tak všechny negativní myšlenky z hlavy. Před tím než jsme se odebrala do říše snů, jsem si přejela rty a zavzpomínala na chuť Joeovích rtů a barvu Nickových očí. Příště musím zjistit, kdo doopravdy jsou….
Celý týden jsem si s oběma psala na chatu. Potom jsem si domluvila rande. S oběma najednou. V pátek v sedm v kavárně. Oblíkla jsem si bílé, chlupaté kozačky, tmavě modré roury, černý rolák a moji bílou vestu. Opět jsem si nasadila čepku a rukavice a vyrazila jsem. Vešla jsem do kavárny. Viděla jsem Nicka a Joea, jak tam postávají. Vedle sebe. Takže už o tom věděli. O něčem se bavili a neviděli mě. Zhluboka jsem se nadechla a šla k nim. Už jim nemůžu dál ubližovat.,,Ahoj," promluvila jsem, oba sebou škubli a podívali se na mě. Ano, měla jsem pravdu. Jsou to bratři, jsou stejní. Stejné krásné oči, úsměv a pohledy, pod kterým by se každý holka rozpustila. To byly ty důvody, proč jsme jim nechtěla ubližovat. Byly a jsou tak dokonalý, že já jsem je nemohla mít. Já jsem je totiž milovala oba, protože je hodně těžké si mezi nimi vybrat. ,,Cassidy?" řekli zároveň. Jen na mě bezmocně koukali . ,,Musím vám něco říct. Oběma," pípla jsme a sedli jsme si ke stolku. ,,psala jsem si váma oběma nevědomě na chatu a ve stejný den si s vámi domluvila schůzku. Tenkrát před týdnem a tehdy jsme si uvědomila, že vás miluju. Oba. Není ti pro mě lehké, protože vím, že kdybych byla s jedním, ublíží to tomu druhému a to já nechci. Jste oba ti nejúžasnější kluci ,kteří snad mohou být, ale já s vámi prostě nemůžu být. Nemohla bych žít s pocitem že jsme vám ublížila. Vím, že vás to bude teď chvíli bolet, tak jako mě , ale oba si najdete jiné holky a budete šťastní a o to mi jde," řekla jsem jim skutečnost. Jen na mě hleděli. ,,I když vás znám jen pár dní, pár hodin,"podívala jsme se na Joea. Jen se usmál. Pokračovala jsem: ,,vím že budete v pohodě. Že budete dál žít vaším snem, že si najdete lásku a na mě jednou zapomenete. Že všechno bude v pořád, a tehdy až se potkáme ,se tomu společně zasmějeme," usmála jsem se na ně a zadržovala slzy. ,,Teď is jen přeju, aby jste mi odpustili. I když mě třeba nebudete chtít vidět, chci aby jste věděli že mě to mrzí a nepřestanu toho litovat." Joe s Nickem se na sebe podívali a potom se na mě usmáli. Nick vstal a podal mi ruku. Silně mě objal. ,,Nikdy na tebe nezapomenu," šeptl a já se rozplakala. ,,Ani já ne tebe,"šeptla jsem. Joe vstal taky. ,,Vždycky tě budu milovat," řekl při objetí. Vzpomněla jsem si na polibek. Jen jsem zavřela oči a zavzpomínala. ,,já nechci abys na nás zapomněla," řekl Nick ,když mě Joe pustil. Z krku si sundal přívěsek-byla to psí známka. Vzal moji ruku a položil ji tam. Joe udělal to samé se svojí známkou. Stiskla jsem je pověsila na krk. ,,Vždycky vás budu milovat," podívala jsem se na ně. Joe mi utřel slzy, líbl na tvář a odešel. Nick mezitím ke mně přišel. ,,Myslím, že jsi Joeovi dala něco, co mě ne," usmál se. A přejel přes moje rty. ,,Nicku, ale já…" chtěla jsem říct. ,,Naposledy, narozloučenou," zašeptal. Přejela jsme mu po tváři až do kudrlinek a dotkla se jeho rtů. Potom jsem se odtáhla. ,,Děkuju," usmál se a odešel. Po pár minutách jsem vyšla ven i já. Zrovna začalo sněžit prošla jsme skrz náměstí i místem , kde jsem poprvé potkala Nicka,prošla jsme i místem kde jsem se sním rozloučila. Pokračovala jsem přes most, kde jsem se poprvé zadívala Joeovi do očí a zastavila se na místě, kde jsem s dotkla Joeových rtů. ,,Vždycky vás budu milovat,slibuju," zašeptala jsme se zavřenýma očima. A svůj slib jsem splnila. Já na ně nezapomněla. Teď vím, že jsou šťastní. Mají každý svou lásku a já taky. Vždycky když usínám, vidím před očima jen je a stále čekám na den, kdy se společně zasmějeme…
THE END

krásný =) u toho konce se mi normal chtělo brečet =)