close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jen přátelé?-0.2

28. května 2009 v 20:59 | CoCo |  Jen přátelé?
,,…jmenuji se…Mike."Takhle zněla jeho odpověď. Usmála jsem se a odpověděla:,,já jsem Vanesa." ,,J",,tak se měj.Pa." vypnula jsem počítač a šla se osprchovat.
Druhý den jsem vstala v deset hodin. Vykonala ranní hygienu a šla se nasnídat. V kuchyni jsem potkala mámu. ,,poslouchej zlato,"začala pomalu.,,vím že tě to nejspíš dvakrát nepotěšilo,ale musíš to pochopit. Nedělali bychom to kdybychom nemuseli.",,já vím mami,ale proč zrovna teď? Budou prázdniny a já chci dodělat školu a taky tady mám kamarády a taky…"nedořekla jsem a zlomil se mi hlas. Zase se mi chtělo brečet pod představou,že všechno jsem tady měla,přátelé,školu, ztratím někde v Americe. Vzala jsem jabko a letěla do pokoje. Sedla jsem si k počítači a napsala Mikeovi.,,ahoj L",,Čauky. Zase to stěhování?"odepsal. ,,jo….",,to bude dobrý. A kam se vlastně stěhujete?"napsal. ,,do L.A."odepsala jsem. ,,ou,to je…to je skvělí. Tam také bydlím J",,aspoň tam budu mít nějaké přátelé. Jsi můj kamarád,že jo? Mohli by jsme se taky někdy setkat ;-),"navrhla jsem.,,no…tak jo,"odpověděl.,,už musím jít. Jdu s kámoškou nakupovat. Zatím." Poslala jsem zprávu a šla naproti Zuzce. ,,Čau kočko!"ozvalo se za mnou.,,Jéé čauky,"otočila jsem se na Zuzku. ,,tak co? Povíš mi o tom stěhování?"mrkla na mě. ,,jo ale až nakonec,"usmála jsem se. Bylo mi už mnohem líp. Ne jenom kvůli Zuzce,ale i díky Mikeovi. Sice nemám ani páru o koho jde ale to že mu můžu napsat co cítím a on nemá důvod to nikomu vykdákat, to mi vážně pomohlo. Zašli jsme na nákupy,potom ke kadeřníkovi. Jelikož se máme stěhovat,hodlám se úplně změnit. Takže: mé rovné,blond vlasy po pás jdou jen po ramena,na vlnito a na tmavě hnědo. Nehty,které jsem si kdysi lakovala na světle růžovo jsou nyní černé a krátké. ,,páni,Van,jsi to ty?"zatleskala na konci mé proměňovací kůry Zuz. ,,ehm,myslím že jo. Teď musím obměnit svůj šatník,"řekla jsem a zamyslela jsem. Zuzi se lišácky usmála a táhla mě do prvního obchodu.
Asi po třech hodinách jsme si sedli do kavárny,kde jsme si objednali poháry. ,,tak co tu máme?"vzala do ruky tašku Zuzka. ,,jsou tu: červené kraťase, žlutá halenka, zelené botasky, oranžová kšiltovka…"takhle to pokračovalo dokud Zuzka nevyjmenovala všechny barvy. ,,teď já,"usmála jsem se a šáhla pro tašku. ,,mám tu: černou vestu, červené botasky, jeden…do háje! Zuzko! Co to je?"vytáhla jsem pánský klobouk. ,,no tak mě napadlo,že když se chceš změnit, tak tohle by se ti hodilo,"udělala andělský obličej Zuzi. ,,ach bože, já tě asi zabiju,"protočila jsem oči. Potom jsme šli každá domů. ,,proboha!Vaneso!co…co jsi to se sebou udělala?!"vyjela po mě máma. ,,no promiň,ale ty jsi mi změnila s tátou život-já změním sebe,"řekla jsem sebevědomě až to mámu i mě zaskočilo.,,je tvůj život,dělej si co chceš…"pokrčila rameny a odešla. Rychle jsem vyběhla do pokoje a zapnula počítač. Poslední dobou jsem na Mikeovi závislá J.
,,ahoj,"napsala jsem rychle. ,,čauky. Tak co nákupy?"odpověděl. ,,skvělí. Nevím jestli mě v tom L.A. ještě poznáš ;-)" opět jsem se musela rychle pochlubit svým novým vzhledem. ,,vážně? Jak to?"popsala jsem svůj příběh a začali mi naskakovat tleskající smajlíci. ,,je skvělí si s tebou psát,"napsala jsem nakonec. ,,jo to je. Konečně si můžu jednou s někým normálně psát J.",,jak normálně?" nechápala jsem. ,,no…nech to plavat,"odepsal mi nakonec. Asi ještě hodinu jsme si psali a pak jsem si šla lehnout…
O ŠEST DNÍ POZDĚJI:
,,Ještě iPod a mám všechno,"pomyslela jsem si. ,,Van!"uslyšela jsem mámin křik. ,,joo!"křikla jsem,vzala batoh a rozběhla se dolů. Nasedla jsem do auta a naposledy se podívala na náš bývalí dům. ,,sbohem…"šeptla jsem neslyšně. Asi po dvaceti minutách jízdy jsme nasedli do letadla. Do uší jsem vrazila iPod a zavřela oči.,,vaneso!"budila mě máma.,,ne,ještě ne,"zakňučela jsem. BUCH! Letadlo sebou bouchlo a já nadskočila.,,jéé!"vyjekla jsem a letadlo ztichlo. Pomalu jsem se svezla níž po sedačce.,,tak pojď,"usmála se máma a já nasedla do auta.pomalu jsme se rozjeli a já se koukala po mém novém domově.
Po deseti minutách auto zastavilo a já vystoupila. ,,páni, to je….."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WeWe WeWe | Web | 22. října 2009 v 16:55 | Reagovat

páni to je toje můj důůůům :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.