Čauko,napsala jsem novou FFku. já vím že jich mám rozepsaných víc,ale nějak mě to psolední dobou nebere. tahle je nová a baví mě. komentíky pište jestli se vám líbí. jestli to teda někdo čte,že? přeji hezký počteníčko:
(bude to trošku napínavý)
Vždycky jsem věřila v pohádkový život. Vždycky jsem věřila,že mě může potkat. Potkal mě,získal mě a já ho ztratila. Každý člověk dělá chyby,ale tahle se neodpouští….
Jmenuji se Elizabeth Samana Cheplingová-Samuelsová V. Nee,dělám si legraci. Jmenuji se Vanesa Peterová,je mi 17 let a pocházím z ČR. Jsem jako ostatní holky v mém věku. Zajímá mě vzhled,hudba,škola,přátelé… ničím se od nich neliším.
,,Tak jo,uvidíme se zítra.Pa!"řekla jsem a zvěsila. Právě jsem si domluvila společné nakupování s mojí nejlepší kamarádkou Zuzkou. ,,Van? Musíme s tebou mluvit,"přišla do mého pokoje máma. ,,jasně,tak spusť!"odpověděla jsem s úsměvem. Měla skvělou náladu,kterou mi máma s tátou co nevidět zkazila. ,,pojď dolů,"naznačila abych šla s ní. Přišla jsem spolu s ní do obýváku,kde nervózně přešlapoval táta. ,,hm?tak co?"pokračovala jsem ve vyzvídání. Jsem děsně netrpělivá. ,,tak fajn,řekneme ti to rychle,"podívala se máma na tátu. ,,tvůj táta dostal práci v zahraničí,"řekla rychle. ,,ale to,to ne! Tati! Budeš mi chybět!"udělala jsem smutný oči a objala ho. ,,ale stehujeme se MY!"přišla ke mně máma. ,,oh ne!budete mi oba dva hrozně chybět!"objala jsem je znovu. ,,Skvělí!Bude volný byt! Tohle je snad sen!"pomyslela jsem si. ,,ale ne zlato,"usmál se táta. ,,my VŠICHNI se budeme stěhovat. Já,máma a i TY!",,Áááááá!"zaječela jsem a sedla si ztuhlá na sedačku.,,Sen?Spíš noční můra…" ,,co?Kdy?Kam? Proč?"chrlila jsem otázky. ,,stěhujeme se. Příští týden. Do L.A. táta dostal novou práci,"odpovídala máma s úsměvem. ,,bože! Já tady mám všechny přátelé a školu a…ničíte mi život!"zaječela jsem a utíkala do pokoje. Zapnula počítač a šla na ICQ. Díky bohu Zuzka byla on-line:
VAN: Čaouko….
ZuZi: Čusky. Jak je?
VAN:Blbě.Hrozně. Na zabití! L
ZuZi: jak? Co? Proč?
VAN: STĚHUJEME SE!Áááááá!L
ZuZi:Kam???
VAN: do L.A. příští týden…
ZuZi: to je strašný!
VAN: to my povídej.
VAN: já už musím jít. Uvidíme se teda zítra na nákupech,jo?
ZuZi: jasně. Měj se.
VAN:Pa.
Vypla jsem ICQ a šla na FaceBook. Jako status jsem si hodila: NASTAL NEJHORŠÍ DEN MÉHO ŽIVOTA… jako reakce mi přišlo,sice v angličtině,které jsem kupodivu rozuměla,tohle: ,,Snad to nebude tak hrozný :-)" ,,Si piš že je,"zněla naopak moje reakce. ,,nechceš si o tom popovídat? Nebo spíš popsat?J"další reakce. Moje odpověď:,,neznám tě. Kdo jsi? Proč bych se ti měly zpovídat,hm?",,právě proto-ani jeden z nás neví,kdo je ten druhý,nemám komu co o tobě říct.",,máš pravdu. Nechceš jít na ICQ?Pošlu ti číslo…"takhle to pokračovalo i na ICQ. Ke konci ,když už mi napsal ,,Musím jít spt.měj se" jsem rychle napsala jednu otázku:,,jak se jmenuješ?". Asi pět minut mi nic nenapsal. Potom mi přišla odpověď…

ale čte
ale nevim co máš furt s tím stěhováním ale pěkný